slovnik

Zákon kyvadla

Mít doma hodiny s kyvadlem je zajímavé, a to nejen abychom věděli jaký je čas, ale také jako inspiraci pro zamyšlení.

Bez kyvadla nemůže tento typ hodin fungovat. Pohyb kyvadla má hluboký význam.

Ve starověku neexistovalo dogma evoluce. V té době mudrci chápali, že historické procesy se vždy dějí podle zákona kyvadla.

Všechno má svůj odliv a příliv, vzestup a pád, stoupání a klesání. Všechno se hýbe v souladu s tímto nádherným zákonem.

Nic není divné na tom, že všechno kolísá, podléhá fluktuacím času, a buď se vyvíjí anebo umírá.

Na jedné straně kyvadla je radost, na druhé je smutek. Všechny naše emoce, myšlenky, touhy a přání se houpou podle zákona kyvadla.

Naděje a zoufalství, pesimismus a optimismus, vášeň i deprese, vítězství i prohra, zisk i ztráta zcela jistě odpovídají dvěma koncům kyvadlového pohybu.

Egypt povstal se svou mocí a slávou na březích svaté řeky. Ovšem pak se kyvadlo pohnulo na druhou stranu, země faraónů padla a povstal Jeruzalém, město milované proroky.

Izrael padl, když se kyvadlo znovu pohnulo a na druhém konci tak vznikla Římská říše.

Vzestup a pád mocných civilizací je řízen pohybem kyvadla.

Různé pseudo-esoterické a pseudo-okultistické školy, náboženství a sekty můžeme umístit na pravou stranu kyvadla.

Materialistické školy – Marxismus, ateismus, skepticismus, atd. – můžeme umístit na levou stranu kyvadla.

Jsou to dva protiklady, které podléhají kyvadlovému pohybu, neustále se mění.

Díky nějaké neobvyklé události nebo rozčarování se z náboženského fanatika může stát ateista, materialista nebo skeptik. Objeví se na druhé straně kyvadla.

Materialista, fanatický ateista se může díky nějaké události přemístit na opačný konec kyvadla a stát se nesnesitelným náboženským fanatikem. Takovouto událostí může být setkání s nadpřirozenem anebo prožití nepopsatelné hrůzy.

Např. kněz, který je v debatě poražen esoterikem, se v zoufalství může stát nevěřícím a materialistou.

Znal jsem jednu skeptickou, ateistickou ženu, která se díky jedné přesvědčivé metafyzické události stala skvělou stoupenkyní praktické esoteriky.

Ve jménu pravdy musíme prohlásit, že pravý a stoprocentní materialistický ateista neexistuje.

Tváří tvář smrti nebo v okamžicích nepředstavitelné hrůzy se nepřátelé Boha – materialisté a nevěřící – přesunou na druhou stranu kyvadla. Uchýlí se k modlitbě, nářkům a záchvatům nekonečné víry a obrovské oddanosti.

Sám Karel Marx, autor dialektického materialismu, byl silně věřícím židem, který měl po smrti pohřeb jako vrchní Rabín.

Karel Marx pracoval na svých teoriích s jediným účelem – chtěl stvořit zbraň schopnou zničit všechna náboženství světa. Chtěl je zničit skrze skepticismus.

Toto je příklad náboženské závisti, který zašel až do krajnosti. Marx nebyl schopen tolerovat ostatní náboženství a chtěl je zničit skrze svou práci.

Činil tak v souladu s jedním Siónským protokolem, který doslova prohlašoval:

„Je jedno, zda naplníme svět materialismem a odporným ateismem. V den našeho triumfu potom rozšíříme pravé Mojžíšovo učení a nedovolíme, aby existovala jiná náboženství.“

Je zajímavé, že v Sovětském svazu byla náboženství potlačována a lidé se museli učit materialismu. Nicméně Talmud, Bible a doktrína se i nadále studovala v synagogách, svobodně a bez problémů. Vůdci Sovětského svazu fanaticky vyznávali Mojžíšovo učení a přitom nutili lidem jedovatý materialismus. 

Tímto nesoudím obyvatele Israele. Má slova jsou namířena pouze proti jisté židovské elitě, která sledovala vlastní utajené zájmy. Zatímco nutili lidem materialismus, tak tajně praktikovali Mojžíšovo učení.

Materialismus i spiritualismus, se všemi svými teoriemi a předsudky, se střídají jak módní trendy, podle toho, jak se to hodí.

Duch a hmota jsou velmi sporné – jsou to pichlavé koncepty, kterým nikdo nerozumí.

Mysl neví nic o duchu ani o hmotě.

Koncept není nic víc, než koncept. Skutečnost není koncept, ačkoli máme mnoho představ o skutečnosti.

Duch je Duch (Bytí) a pouze On může poznat sám sebe.

Je psáno: Bytí je Bytí a důvod pro existenci Bytí je samotné Bytí.

Fanatici, co uctívají Boha materialismu, materialističtí vědci, jsou ze sta procent směšní empirikové. Používají nablýskaná slova, když sebevědomě mluví o hmotě, a přitom o ní nic neví.

Co je to hmota? Je to bavlna? Železo? Maso? Škrob? Kámen? Mrak? Co to je? Říci, že vše je hmota je absurdní, stejně tak jako je absurdní tvrdit, že lidský organismus jsou jenom játra, srdce anebo ledviny. Je jasné, že každá věc je to, co je a vše ostatní je něco jiného. Každý orgán je jiný a každá látka je také jiná. Takže, která z těchto látek je ta věčně probíraná hmota?

Mnoho lidí si hraje s koncepty. Nicméně koncepty nejsou skutečností. Mysl zná pouze ilusorní formy přírody, ale nic neví o pravdě, která se nachází uvnitř těchto forem.

Teorie vyjdou časem z módy. Co se naučíme ve škole, nám později k ničemu není. Zkrátka nikdo neví nic.

Koncepty na levé i pravé straně kyvadla se mění jako ženské módní trendy. Koncepty jsou pouze procesy v naší mysli, které postrádají hlubší porozumění. Jsou nesmyslné, jsou to rozmary intelektu.

Všechno v mysli má svůj protiklad. Každý logicky postavený psychologický proces má svůj protějšek. Ale co na tom záleží? Nás zajíma jedině skutečnost, Pravda. Není to otázka kyvadla. Pravdu nenajdeme mezi věčně se měnícími teoriemi a názory.

Pravda je to neznámé, co se odehrává od okamžiku k okamžimku, z momentu na moment.

Pravdu najdeme uprostřed kyvadla – ani nalevo, ani napravo.

Když se Ježíše zeptali: „Co je Pravda?“, tak hluboce mlčel. A když se zeptali na to samé Buddhy, tak se otočil a odešel.

Pravda není věcí názorů, teorií, nebo předsudků, ať už jsou na kterékoli straně kyvadla.

Jakákoli představa o Pravdě, kterou mysl vytvoří, není nikdy Pravda.

Představy o našem chápání Pravdy nejsou nikdy Pravdou.

Jakýkoli názor na Pravdu, ať už sebelepší, nemůže být nikdy Pravdou.

Ani duchovní trendy, ani jejich materialistické protějšky nás nikdy k pravdě nedovedou.

Pravdu musíme zažít, stejně tak jako když dáme prst do ohně a spálíme se, nebo když se zakuckáme při pití vody.

Střed kyvadla je uvnitř nás a tam také musíme objevit a zažít to, co je skutečné, co je Pravdou.

Musíme sami sebe prozkoumat, abychom objevili, kdo jsme, abychom se hluboce poznali.

Zažít pravdu je možné, pouze pokud jsme odstranili ty nepříjemné elementy v nás, které tvoří „mně“, ego, naše „já“.

Pravdu poznáme, pouze pokud odstraníme chybu. Pouze odstraněním „já“ – našich chyb, předsudků a strachů, našich vášní a tužeb, chtíče, intelektuální tvrdohlavosti a všech falešných představ o sobě samých – k nám přijde to, co je skutečné.

Pravda nemá nic společného s tím, co někdo řekl nebo neřekl, anebo co někdo napsal nebo nenapsal. Přijde k nám, pouze když ego zemře.

Mysl nemůže hledat Pravdu, protože mysl Ji nezná. Mysl nepozná Pravdu, protože Ji nikdy neviděla.

Pravda k nám přijde spontánně, když odstraníme všechny ty nepříjemné elementy, co tvoří „já“, ego.

Jestliže je vědomí uvězněno v egu, tak nemůže zažít to, co je skutečné, co je mimo tělo, city a mysl. Nemůže zažít to, co je Pravdou.

Když je „já“ spáleno na vesmírný prach, tak je vědomí osvobozeno a konečně se může probudit a zažít Pravdu přímo.

Velký Kabír Ježíš správně řekl: „Poznej pravdu a pravda tě osvobodí.“ – Jan 8:32

K čemu je nám znát padesát tisíc teorií, pokud jsme nikdy nezažili Pravdu?

Intelekt mnoha osob může být velmi dobrý, ale vše co vyjde z intelektu má svého protivníka. Pravda nikoli.

Je lepší prozkoumat sám sebe, získat znalost o sobě, abychom jednoho dne mohli zažít to, co je skutečné: Pravdu.

Tato kapitola je z knihy „Velká vzpoura," napsaná Samaelem Aun Weorem

< Svoboda           Představa a skutečnost >